Každá kočka leze po stromech!

V dětství jsem po stromech lezl hodně. U prarodičů, kteří měli zahrádku, patřilo k prázdninovým radostem vylézt si na strom a natrhat si čerstvé třešně, jablka či hrušky. Na chatě v křivoklátských lesích, kam jsme od jara do podzimu jezdili s rodiči takřka každý víkend, jsem také lezl po všem možném. Pak usazen na stromě či skalce připadal jsem si jako vládce všeho …

Během studií jsem začal popolézat po skalách a do jeskyní, a to mi vydrželo bezmála čtvrtstoletí. Ale nikdy jsem tomu nepropadl úplně. Spíše to byl – alespoň zpočátku – únik z neuspokojivé reality. Až někdy v roce 2009 jsem pomalu ale jistě začal znovuobjevovat kouzlo lezení po stromech.

Strom vnímám jako živou bytost, úžasný akumulátor i vodič klidné, čisté energie. Kontakt s ním, a v jeho srdci – koruně zvláště, je dnes pro mě velmi intimní záležitostí. Po výstupu, bezpečně usazen a zajištěn, přecházím již automaticky do meditačního stavu (hladiny alfa mozkových vln) a napojen na energetické pole stromu čerpám a sdílím. Inspiraci, intuici, informace. Obtížné sdělit, třeba zažít.

A ještě jeden výjimečný zážitek lezení po stromech přináší. Je jím prvenství. Na Zemi je již jen málo míst, kde doposud nebyl žádný člověk. Míst ještě rozumně přístupných. Ve velmi odlehlých krajích, v pouštích, horách, pod hladinou moře. Stromy jsou mnohem blíže a dostupnější. I na strom mohu lézt jako druhý či desátý. Neopakovatelné však je být právě na tom kterém krásném stromě první!

cestář Petr

Příspěvek byl publikován v rubrice O stromolezení napsali. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *