Nikdy neříkej nikdy

aneb jak se člověk, který nemá rád výšky, dostane k lezení na stromy.

V mém případě za všechno může celosvětová hra Geocaching. Přesněji, mohou za to autoři keší, kteří nezahrabávají krabičky pod pařez, ale věší je na vrchol vedlejšího stromu. Vy pak chodíte kolem něj a pere se ve vás strach z výšek s touhou vyzkoušet si, jaké by to bylo si na ten strom vylézt. Červík ve vás hlodá a hlodá, a tak si začnete zjišťovat, jak se na ten strom dostat, jak se dostat zpět na zem a jak to celé přežít ve zdraví. Když máte štěstí, jako jsem měl já, tak časem potkáte někoho, kdo lézt umí, nebojí se vás navléknout do úvazku a vysvětlit co a jak.

Jednoho dne pak stojíte pod stromem. Každý váš pohyb doprovází cinkání železa. Adrenalin stříká ušima, uděláte první krok, první přitažení a už jste nad zemí. Lezete a lezete. Hlavně se nedívat dolů!  Najednou jste v rozsoše. Usadíte se do ní, slyšíte jen vlastní zrychlený dech a tlukot srdce a podíváte se dolů …

Lezení po stromech vám toho spoustu dá. Kromě zlepšení fyzičky je to úžasný relax a skvělý způsob, jak si vyčistit hlavu. Sami uvidíte, že až se budete 25 metrů nad zemí přepínat do smyce, nebudete rozhodně myslet na termíny v práci, na hádku s manželkou, na milion dalších věcí. Ne, budete se stoprocentně soustředit na to, jak navázat smyci a kudy se dostat o větev výš.

Na filozofii jsem nikdy moc nebyl, ale věřte mi, že až vylezete na strom, posadíte se do rozsochy a uvidíte tu hloubku pod sebou, změní vás to.

Martin

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>
*
*