Svoboda lezení

Začátky lezení si ani nepamatuji. Vyrůstala jsem na vesnici, a tak už jako malé děti jsme lezly po všem – po stromech, skalách, či v pískovně. Kousek od domu rostla višňovka, vždy jsem lezla co nejvýše za nejzralejšími třešněmi.  Čas na stromech jsme si jako děti užívaly i proto, že ne každý za námi mohl vylézt, a tak jsme tam měly klid.

Byla to skutečná paráda, vylézt si do koruny a užívat si trochu té malé svobody (což jako dítě jsem si neuvědomovala, to až později).

S nástupem na střední jsem od těchto her upustila a vrátila se až po letech, když jsem se začala věnovat celosvětové hře Geocaching. A znova si užívám svobody a času, který v ten moment patří jen mně. Možná mám sice někdy až příliš velký respekt, na stranu druhou jsem stále živa a zdráva J

Když jsem se vrátila k lezení, tak to už byly o něco vyšší stromy než v dětství, ale ten pocit z toho je pořád stejný. Dnes si nahoře v koruně může jeden pročistit hlavu a vracet se domů z prožitého víkendu sice unavený fyzicky, ale po psychické stránce vyrovnaný a s čistou hlavou.

Takže pokud můžete, vyzkoušejte si jaké to je a vraťte se do dětství. Je to úžasný pocit, který se ničemu nevyrovná. A že má někdo strach z výšek? Znám spoustu lidí, kteří touto fobií trpí, ale pro ten pocit, užít si pohled shora, ho překonali a nikdy jsem neslyšela, že by litovali.

Peťa

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>
*
*