O mně a o stromech


Dobrý vztah k přírodě se ve mně formoval již od prvních krůčků i přesto, že dětství jsem prožil převážně na kladenském sídlišti. Toulání se a lezení po stromech v křivoklátských lesích, kde jsme měli chatu, byly úžasnou školou. 

Během studií jsem pak začal lézt po skalách a do jeskyní, což mi vydrželo bezmála čtvrtstoletí. Kladem bylo prohlubování empatického kontaktu s přírodou, současně to byl i únik z neuspokojivé, nepochopitelné a obtížně prožívané reality.

Pár let před revolucí jsem se formou strojopisného překladu poprvé setkal se Silvovou metodou kontroly mysli. Poslušný myšlenkových vzorců daných výchovou jsem ho odložil. „Sahat“ si do hlavy? Učit se více využívat svůj mozek? Získávat peníze jinak než poctivou a tvrdou prací? Odstěhoval jsem se na sever a přišla dekáda „mlácení hlavou do zdi“. Proč jsem tady? Jaký to má smysl? Má to vůbec nějaký smysl? A mnoho dalších bolestných otázek, které zůstávaly nezodpovězeny. Knihy, zvláště mystika a zen-buddhismus, přinášely jen další otázky (což, jak vím dnes, bylo správně). Cigarety, občas alkohol, který mi nechutnal, cestování, lezení, práce, která mě nebavila … a prázdno.

Na sklonku tisíciletí jsem koupil pozemek u říčky Kamenice se zbořeništěm. Opravil základy, vyprojektoval si domeček a v následujících letech ho i sám postavil. V té době začínaly přicházet odpovědi na staré otázky. Během jednoho roku jsem stihl skočit si padákem, vztyčit kříž na Růžáku a založit rodinu. V té době odešli taťka a starší bratr, já opustil „jistotu“ zaměstnání na Správě NP České Švýcarsko a začal na sobě makat. Už jsem věděl, že cesta je, a že bez práce na sobě po ní nejen nikam nedojdu, ale ani ji nenajdu. Kineziologie a Reiki s L. Hanzalovou-Hilgerovou, Systemické konstelace s J. Bílým, NeuroRestart s J. V. Čmolíkem … a v roce 2014 druhé setkání se Silvovou metodou a s D. Vujovičem. V té době jsem intuitivně vyměnil lezení po skalách za lezení na stromy, což je pro mě dnes neodmyslitelnou součástí života a osobního růstu.

Strom vnímám jako živou bytost, úžasný akumulátor i vodič klidné, čisté energie. Kontakt s ním, a v koruně blízko jeho „srdce“ zvláště, je dnes pro mě velmi intimní záležitostí. Po výstupu, bezpečně usazen a zajištěn, zpomalím, prohloubím meditační stav a JSEM. Obtížné sdělit, třeba zažít. A abych umožnil trávit v přírodě více času i jiným, již řadu let organizuji na platformě celosvětové hry Geocaching brigády, tzv. CITO eventy, při kterých s přáteli uklízíme přes léto říčky a potoky v NP České Švýcarsko, na jaře a na podzim pak sázíme stromky.

Dnes jsem já taťkou dvou úžasných bytostí a partnerem třetí. Takřka denně byste mě našli v lese, na procházce či na stromě, kde medituji. A někdy si sám připadám jako strom, když se mi lidé svěřují se svými bolestmi a já jim pomáhám pochopit jak energetický, tak kausální (v případě zdravotních potíží celostní) pohled na problém. Což bývá prvním krokem k jeho vyřešení.